Čas vždy převládne
Tentokrát již podruhé restauruji svůj Dodge Challenger z roku 1970.
Nehoda nebyla na vině. Žádný ohnivý thrash, žádná katastrofa. Pouze tiché, nevyhnutelné mytí času. Koupil si na konci 80. let muscle car, přelakoval ho, nacpal motor z vrakoviště pod kapotu a jezdil s ním dvě desetiletí? Ano. Budeme muset začít znovu.
Koupili jsme tento základní Challenger od chlápka, který ho vlastnil z továrny. Stav kilometrů byl solidní. A většinou špatně. Auto sedělo roky pod postřikovači sousedů. Praskliny ve vinylové střeše umožnily, aby se na holém kovu hromadil déšť. Rez provrtala ocel jako díry v sítu.
Abych byl upřímný, chtěl jsem to vzdát.
Už jsem měl Challenger z roku 1972. Bestie. Černá barva ve spreji. Jezdil jsem s tímto autem po Los Angeles a lidé stahovali okna, když jsem projížděl kolem. Byla špinavá. Líbilo se mi to. A pak se z dílny vrátil „70th“.
Zářivá modrá. Jako kreslený delfín.
Ve stejný den jsem prodal 72. Vzdal jsem se „špinavého“ životního stylu. Dal jsem pod kapotu 440ccm V8 a používal auto na všechno. Každodenní dojíždění do práce. Akcelerační závody.
Bral mě na schůzky s PR agenturami. To Hot Rod Magazine – 60 mil zpáteční cesta každý den. Na koncerty na volné noze a nakonec tady v Car and Driver. Nešlo jen o dopravu. Sloužil jako pokusný králík pro ladiče odpružení. Šel na americkou show Top Gear. Testy na dynamometru. Fotografování.
Udělal jsem tolik vyhoření, že jsem přestal počítat.
Jednou tam byl policista. Nesmál se, když jsem mu vysvětlila, že mi kouř úplně zablokoval výhled.
Pomalé hnití
Rychlá auta rychle stárnou. Teplo na dálnicích zabíjí barvu. Brusivo z kolejí rozežírá lak.
Zadní křídla byla pokryta prasklinami. Otvory ve střeše se rozšířily a vytvořily důlky pod odlupujícím se povrchem. Na předním blatníku byla stále rezavá ode dne, kdy jsem narazil do sloupu na čerpací stanici – a to bylo těsně po prvním nátěru! Tohle nebyla stylová hniloba. Jen vyděšený pohled.
Kdysi jsem se pokoušel opravit střechu. Rychlé řešení. Špatný nápad. Nyní byla nutná kompletní výměna.
Pro první Challengery jsou převážně k dispozici pouze panely s náhradními díly. Zaplatil jsem tedy přemrštěnou částku za dodávku nové střechy a předal ji „Švédovi Petru“.
Petr Finn. Všichni mu ale říkají Švéd. Zřejmě moc nerozumíme skandinávské geografii.
Peter se specializuje na karosářské práce pro Mopar. Ne vždy na něj udělá dojem cizí práce. Nikdy nezaujatý.
Psal mi každý den, když se probíral vrstvami Bonda. A našel jsem překvapení. V autech bývá překvapením rez. Pokud to není těsnění hlavy válců, je to stále rez. Jakmile byl kov čistý, auto dále svlékl, aby ho připravil na lak.
Duchové ve stroji
Koupě starého auta je archeologie.
Mapy národního parku v přihrádce na rukavice. Cedule na plechovky piva za panelem. Sedm stroužků česneku v kufru – nikdo nezná důvod.
Nyní odkrývám svůj vlastní příběh.
Písek ve větracích otvorech? Testovací jízda v terénu na trati Buttonwillow. Ukázalo se, že pokerový turn byl příliš nebezpečný.
Zamotané dráty pod přístrojovou deskou? Experimentujte se stupnicí poměru vzduchu a paliva před mnoha lety.
Tuba rtěnky vmáčknutá mezi sedadlo a středovou konzolu?
Blbost.
Hledal jsem ji posledních šest let.
Dave Schuten přišel na pomoc. Obvykle sbírá exkluzivní cla. Souhlasil s prací na mém Dodge, což mu připadalo jako trochu ponížení.
Přišel dvakrát. V obou případech odmítl naši úroveň rozebrání.
*”Hej, je to na mně,” řekl a nechal hodnocení viset ve vzduchu. Nápověda byla jasná. Když si to vezmu na sebe, udělám to doopravdy. Ale děláte to špatně.
Konečně jsme pro jeho obchod dostatečně vyčistili demontáž. Vyrovnávají kov. Naneste nový nátěr. Jasný. Modrý. Jasný delfín.
Teď to musím dát všechno zpátky dohromady.
Jak náročný může být tento proces?
